Pátá nemoc
(Megalerythema infectiosum)
Pátá nemoc je virové onemocnění se zcela charakteristickou vyrážkou. Původcem onemocnění je Parvovirus B 19.
- přenos infekce je vzdušnou cestou – kapénkami. Je možný též přenos krví při transfúzích.
- onemocnění postihuje hlavně školní děti a mladistvé. Infekce probíhá často bez příznaků.
- inkubační doba je 10 – 18 dní
Příznaky páté nemoci
Při onemocnění dochází k výsevu charakteristické vyrážky. Na tvářích a nosu bývá zarudnutí připomínající motýlí křídla (odtud označení motýlovitý erytém), později se vyrážka vyskytuje i na trupu a končetinách. Vyrážka zde vytváří velké nepravidelné kruhy a girlandy. Výsev trvá 1 – 3 týdny, u některých pacientů se po přechodném vymizení opět může vyrážka znovu objevit.
Hlavně u dívek v dorostovém věku onemocnění někdy provází bolestivost a zduření drobných kloubů ruky a kolen .
Diagnóza
Diagnóza bývá stanovena na základě klinického průběhu a vyšetření protilátek proti parvoviru v séru. Při laboratorním vyšetření je nízké CRP a v krevním obrazu bývá nižší počet bílých krvinek (leukopenie), při postižení tvorby červených krvinek i nižší počet červených krvinek (anémie).
Komplikace onemocnění
Virus se krevní cestou dostává do kostní dřeně, kde může způsobit přechodný útlum vyzrávání červených krvinek – erytrocytů. Tato komplikace je nebezpečná hlavně u osob s předchozí dědičnou nebo získanou poruchou této krvetvorby.
Léčba
Léčba je opět symptomatická, je doporučován domácí klidový režim, při bolestech kloubů léky na bolest.
U těžkých průběhů, spojených s útlumem krvetvorby, je nutno přechodně podávat transfúze.
Jaká jsou rizika pro těhotné ženy?
Při onemocnění těhotné ženy může virus projít placentou, dostat se do kostní dřeně plodu a způsobit útlum krvetvorby s následným těžkým postižením plodu. Dochází k potratu, porodu hydropického (hydrops = vodnatelnost), často mrtvého plodu nebo novorozence s těžkou chudokrevností (anémií). Riziko poškození plodu při onemocnění v těhotenství je asi 5 – 10 %, a to zejména při infekci matky v druhé třetině těhotenství.
Před nákazou je třeba chránit těhotné ženy, osoby s porušenou krvetvorbou a osoby se sníženou obranyschopností.
Šestá nemoc
(Exanthema subitum = roseola infantum)
Šestá nemoc je akutní horečnaté onemocnění horních dýchacích cest spojené s vyrážkou. K infekci dochází nejčastěji během prvních dvou let života. Původcem je v 90 % šestý a v 10 % sedmý lidský herpetický virus (HHV6, HHV7).
- protilátky po prodělaném onemocnění je možno prokázat u 90 % dospělých pacientů,
- inkubační doba je 5 – 12 dní,
- přenos infekce je vzdušnou cestou – kapénkami.
Příznaky šesté nemoci
U dětí má onemocnění typický průběh – začíná horečkou, která trvá až 4 dny. Po poklesu teploty se objevuje drobnoskvrnitá vyrážka růžové barvy. Vyrážka se vysévá hlavně na trupu, šíří se na krk a horní končetiny. Postupně do 2 dnů ustupuje.
Lékař diagnózu stanovuje zpravidla na základě klinického průběhu, ve sporných situacích (hlavně při nutnosti odlišení možné alergické vyrážky) je možné vyšetření protilátek proti oběma virům.
Při laboratorním vyšetření krve je v krevním obraze zpravidla snížení celkového počtu bílých krvinek (tzv. leukopenie), při vyšetření zánětlivých parametrů (CRP) je koncentrace této bílkoviny v normě nebo jen lehce zvýšená. Stanovení koncentrace CRP v séru nám obecně může pomoci v rozlišení virové (norma nebo jen lehké zvýšení) a bakteriální příčiny onemocnění (výraznější zvýšení hladiny).
Léčba
Léčba onemocnění je symptomatická, tzn. je zaměřena na odstraňování nepříjemných příznaků a stesků pacienta. Je doporučován domácí klidový režim, dostatečný přísun tekutin, kontrola teploty a při teplotě nad 38°C podávání léků na snižování horečky.
Onemocnění je virového původu, antibiotika nemají žádny vliv na vyléčení pacienta a nejsou proto vhodná k podání. Později objevivší se vyrážka pak bývá často chybně interpretována jako alergická reakce na antibiotika.
Po onemocnění může přetrvávat mírné zvětšení krčních mízních uzlin. Průběh onemocnění může napodobovat i infekční mononukleózu (mononucleosis like syndrom), hlavně v případě primární infekce u větších děti nebo u dospělých. U dětí jsou nejčastější komplikací tzv. febrilní křeče (křeče vyvolané vysokou teplotou).
Těžké průběhy onemocnění jsou vzácné, infekce pak může probíhat jako zánět mozku a mozkových blan (meningoencefalitida), zánět jater (hepatitida), může docházet k postižení krvetvorby, u pacientů po transplantaci k rozvoji zánětu plic (pneumonie).
Pacienti se sníženou imunitou
Virus po prodělaném onemocnění doživotně přetrvává v lidském organizmu, jeho reaktivace je běžným jevem a u pacientů bez poruchy imunity nebývá provázena klinickými příznaky.
U pacientů se sníženou imunitou (např. po transplantaci orgánů či kostní dřeně) může být reaktivace viru příčinou rejekce (odvržení) transplantovaných orgánů a rozvoje těžkého zánětu plic.
