V tomto věkovém rozmezí se naprostá většina všech dětí „rozchodí“ sama. Zpočátku se většina dětí ještě spoléhá na lezení, staví se, chodí s oporou nebo kolem nábytku. První vrávoravé kroky ve volném prostoru pak znamenají velký mezník. Nová osobnost dosáhla jedné z význačných dovedností člověka, chození po zadních nohách s „předníma nohama“ volnýma pro jinou činnost. Pro lekce cvičení to znamená významné rozšíření repertoáru, pro rodiče nutnou, zase o něco vyšší, dávku trpělivosti. Nadále ale platí, že je dobré procvičovat celé tělo.
Pozor na neúmyslné vyvolání záchvatů vzteku
Děti v tomto věku už mají své JÁ. Pokud chceme, aby vylezly na žebřiny a ony se zrovna přes tělocvičnu vydají za hračkou, měli bychom je nechat.
„Spíše se snažíme převádět pozornost dítěte, než je nutit k nějaké činnosti,“ zdůrazňuje instruktorka pohybové výchovy Mgr. Pavla Štěpánová. „V tomto věku se děti koncentrují na určitý úkon jen pár minut a s tím musíme počítat. Jinak si můžeme vysloužit i nechvalně známé záchvaty vzteku,“ dodává.
Prevence proti bolestem v dospělosti
Při cvičení dětí v tomto věku je kladen důraz zejména na posílení dolních končetin. Nesmíme však zanedbávat ani trupové svalstvo a tzv. hluboký stabilizační systém (drobné svaly kolem páteře, které, pokud nebudou dobře rozvinuté, mohou mít v pozdějším věku na svědomí bolesti zad, skoliózy a další nepříjemnosti). Všechny cviky se dají většinou provozovat i doma, dítě tak zabavíme a zároveň podpoříme jeho tělesný i psychický vývoj.
Průběh lekce krok za krokem
Lekce pro děti v tomto věkovém období probíhá formou svižné půlhodinky, při které se rychle, ale promyšleně mění sled činností, aby děti udržely pozornost.
Cvičení začíná jakousi „překážkovou dráhou“, kterou děti s maminkami probíhají. Společně běží po lavičce, mezi kužely, přelézají pyramidu z žíněnek a prolézají improvizovaným tunelem.
„Děti se při tom vyventilují, vydají energii, a pak při řízeném cvičení mnohem lépe spolupracují,“ vysvětluje Pavla Štěpánová.
Následuje oficiální přivítání s básničkou, u které se předvádějí určité pohyby, např. úklona při pozdravu a další. Zhruba v roce a půl už je děti samy od sebe opakují.
Při rozcvičce přichází ke slovu známé velké balony. Díky nim se zapojí celé tělo. Vyrovnáváním rovnováhy na balonu se posiluje především trup. Všechna cvičení obvykle doplňují říkanky nebo písničky.
I o maminku se musí naučit dělit
Po dalším „vyběhání“, třeba s obručemi a maminkou v zádech nebo druhém proběhnutí překážkové dráhy, následuje první vědomé poznávání kolektivu.
„V tomto věku by už měly všechny děti, i ty, které dosud trávily veškerý čas jen s rodiči, začít vnímat, že nejsou jen ony a maminka,“ uvádí Pavla Štěpánová.
Na lekcích cvičení se proto začínají hrát hry v kroužku, děti s maminkami se drží společně za ruce, chodí „kolo, kolo mlýnský“ a poprvé okoušejí kolektiv a vzájemnou integraci. I pocit, že se o svou maminku musí „dělit“ s ostatními, hodně pomáhá, především u největších maminkovských závisláčků.
Důležitým prvkem cvičení těchto dětí je paradoxně i cvičení maminek. Vypadá to na první pohled úsměvně, ale dobrá fyzická kondice maminky je základ pro zvládnutí fyzických pokroků dítěte. Běhání s dvanácti kilovým drobečkem v náručí dá pořádně zabrat. V dalších cvicích, prováděných třeba s dítětem společně, posilují maminky břicho nebo nohy.
TIPY NA CVIKY A HRY S DĚTMI
Přitahování na lavičce
Tento cvik provádíme doma na užší delší lavičce (cvik je možné provádět i venku na hřišti). Položíme dítě na bříško na lavičku, chytí ji rukama ze stran a přitahuje se po lavičce na druhou stranu. Posilují se tak nejen svaly rukou, ale i oblast trupu.
Cviky s velkým balonem
„Tluče bubeníček“ – Necháme dítě silou bouchat střídavě rukama do velkého balonu, dokud balon nezačne skákat. Cvičí se kooperace pohybů a svaly rukou.
Koulení – Můžeme přidat i koulení, při kterém děti koulejí velký balon z jedné strany místnosti na druhou.
Cviky i pro maminky
Položíme se na záda, pokrčíme nohy a dítě si na nohy položíme. Uděláme „kolíbku“ a s dítětem (položeným na našich nohou na bříšku) se houpeme.
Vezmeme dítě do náruče čelem k sobě, jeho nohy nás objímají kolem pasu. Zkusíme se takto pokrčit do dřepu a zase narovnat.
Procvičování chůze
Nejedná se ani tak o cvik, jako spíš tip jak dítěti usnadnit cestu za „snadnou chůzí“. V době plovoucích podlah se hodně dětí bojí stoupat a začít chodit. Po několika karambolech, kdy je neudrží nožičky v ponožkách na kluzkém povrchu, načas další pokusy vzdají, protože mají strach znovu se uhodit.
„Rozhodně doporučuji na přechodnou dobu vybavit aspoň části bytu třeba starými koberci, abychom dětem jejich snažení usnadnili,“ říká Pavla Štěpánová.
„Máme-li tu možnost, dopřejme dítěti i vyzkoušení různých povrchů na chození, protože každý z nich vyžaduje trochu jiné krůčky. Můžeme tak dát vedle sebe kousek lina, koberce nebo třeba karimatku a dítě přes tyto povrchy převést.“
Co určitě NEDĚLAT?
I ve věku, kdy se dítě pohybově úplně osamostatňuje tím, že se naučí chodit, můžeme občas nechtěně působit újmy. Čeho bychom se tedy měli vyvarovat?
- Nenutíme děti dělat kotouly: Někteří příliš horliví rodiče by rádi, aby sotva chodící dítě ukázalo další fyzickou zdatnost. Na takový tělocvik je ještě příliš brzy a mohli bychom způsobit nepříjemná zranění.
- Neděláme „letadýlko“: Chycení jen za ruce a roztočení dítěte ve vzduchu může poškodit jeho páteř.
- Nevyhazujeme dítě do výšky: Škubnutí hlavou při tomto pohybu je velmi nezdravé a může mít vliv na páteř.
Autoři: Tereza Víchová ve spolupráci s Babyclubem Aquabella Poděbrady a instruktorkou pohybové výchovy Mgr. Pavlou Štěpánovou
