Příušnice, latinsky parotitis epidemica, je akutní virové onemocnění, charakterizované otokem slinných žláz. V průběhu onemocnění může dojít k postižení i dalších orgánů:
- centrálního nervového systému,
- slinivky břišní,
- pohlavních žláz.
Jelikož ne vždy jsou symptomy jednoznačné, je dobré znát, podle jakých příznaků můžeme nemoc u dítěte hned v počátku rozpoznat.
Onemocnění se vyskytuje celosvětově, nejvyšší výskyt onemocnění bývá především v zimě a časně zjara. Po zavedení očkování byl výskyt onemocnění sporadický nebo omezený na menší počet lokálních epidemií. Od roku 2005 dochází k vzestupu počtu onemocnění (v roce 2006 bylo u nás hlášeno přes pět tisíc onemocnění). Příušnice se v posledních letech vyskytují u dětí a dospělých, kteří onemocnění neprodělali, nebyli očkováni nebo u kterých došlo k poklesu ochranných protilátek po očkování.
V dětském věku se onemocnění nejčastěji vyskytuje mezi 5. až 15. rokem. Onemocnět mohou i dospělí, pokud nemají protilátky. Děti do věku 6 měsíců zpravidla neonemocní, protože jsou chráněny mateřskými protilátkami, přenesenými v průběhu těhotenství přes placentu. Infekce může probíhat často zcela skrytě (inaparentně), to znamená bez příznaků. Uvádí se, že pouze asi třetina infikovaných nemocných má zřetelné příznaky.
Jak se nemoc přenáší?
Zdroj nákazy
Zdrojem onemocnění je nemocná osoba nebo člověk se skrytou nákazou.
Způsob přenosu infekce
Přenos infekce je vzdušnou cestou, kapénkami, vzácně pak kontaminovanými předměty. Zdrojem onemocnění je nemocná osoba nebo člověk s inaparentní (skrytou) nákazou.
Inkubační doba
Inkubační doba (doba od styku se zdrojem infekce do prvních příznaků onemocnění) je obvykle 14 – 23 dnů. Pacient je nakažlivý od posledních dnů inkubační doby do 10 – 14 dnů od prvních projevů nemoci.
Jak rozpoznat první příznaky nemoci?
Onemocnění začíná:
- únavou
- horečkou
- pocitem napětí v oblasti příušních žláz (způsobeným otokem příušních žláz)
Teplota může být jen zvýšena, u těžších případů může dosahovat i k 40°C.
Zánět příušních žláz způsobuje:
- ztížené otvírání úst,
- bolesti při žvýkání,
- bolesti ucha (od tlaku na zvukovod),
- snížení tvorby slin.
Může docházet i k otoku podčelistních a podjazykových žláz. Na sliznici ústní dutiny je patrné zduření a zarudnutí vývodů slinných žláz.
Otok příušní žlázy je na pohmat těstovitý, kůže nad otokem není zarudlá. Bývají zvětšené svodné mízní uzliny na krku.
Průběh onemocnění
Většinou je otok příušní žlázy jednostranný. Při těžším průběhu onemocnění dochází obvykle za opětovného vzestupu teplot k postižení i druhé příušní žlázy. Jednostranné nekomplikované onemocnění ustoupí obvykle během týdne, oboustranné přetrvává déle.
Lze příušnicemi onemocnět opakovaně?
Onemocnění zanechává trvalou imunitu. Nelze tedy onemocnět opakovaně.
Příušnice u těhotné ženy
Pokud žena již nemoc prodělala, nehrozí žádné nebezpečí. V případě, že příušnicemi onemocní těhotná žena, není tato choroba považována za kritickou. Je třeba informovat svého gynekologa a řídit se jeho doporučeným postupem. Není tedy nutné nechat se před těhotenstvím očkovat. Pokud žena ještě příušnice neprodělala, měla by se samozřejmě vyvarovat styku s nemocnou osobou.
Jak poznáme, že jde o příušnice
Diagnóza příušnic se většinou stanovuje na základě typického klinického obrazu.
Při vyšetření krevního obrazu je většinou zachyceno snížení počtu bílých krvinek, tzv. leukopenie, v séru je zvýšení hladiny enzymů – amyláz, které jsou uvolňovány ze zánětem postižených slinných žláz a slinivky břišní.
Upřesnění diagnózy
V případě, že se lékař potřebuje ujistit, že jde opravdu o příušnice, je možné provést vyšetření přítomnosti viru v těle, které se provádí pomocí výtěrů nosohltanu, slin, mozkomíšního moku nebo je možné ověřit přítomnost protilátek v těle.
Odliší se tak záněty slinných žláz způsobené jinými typy virů (např. parainfluenza viry, echoviry).
Od příušnic je třeba odlišit bakteriální (hnisavé) záněty příušních žláz, často spojené s anomálií vývodných cest, mechanické uzávěry vývodů slinných žláz, poškození příušních žláz cizorodými látkami (rtutí, olovem, jódem), zvětšení krčních mízních uzlin, vzácně i nádory.
Jak probíhá léčba nekomplikovaného onemocnění
Léčba nekomplikovaných příušnic probíhá doma, je nutná domácí izolace do 10. dne po začátku onemocnění.
Léčba je symptomatická (zaměřená na odstraňování obtíží a stesků pacienta):
- podávání léků proti bolesti,
- snižování teploty,
- dostatek teplých tekutin,
- domácí klidový režim,
- je možné aplikovat vlažné obklady na oblast příušní žlázy.
Prevence? Očkování
Od roku 1987 se proti příušnicím celoplošně očkovalo smíšenou očkovací látkou (proti příušnicím a spalničkám) – vakcínou Mopavac. Od roku 1995 se děti očkují trojsložkovou vakcínou, obsahující oslabené živé viry příušnic, spalniček a zarděnek.
Očkují se děti od prvního dne 15. měsíce věku a přeočkovává se za 6 – 10 měsíců.
V České republice je registrována vakcína Priorix (výrobce GlaxoSmithKline)
Monovakcína Pavivac již není v České republice registrována.
Koho není možné očkovat?
- těhotné ženy,
- pacienty s prokázanou závažnou poruchou imunity,
- pacienty s předchozí těžkou alergickou reakcí na očkovací látku,
- pacienty, kteří v minulosti prodělali život ohrožující alergickou reakci na některou ze složek vakcíny.
U pacientů s neurologickým postižením je vždy nutná konzultace s příslušným ošetřujícím neurologem.
