Záchvaty vzteku se u dětí objevují poprvé v roce a půl věku, kolem třetího roku zase obvykle pomalu mizí. Před nástupem do školy by už se takto děti chovat neměly a jen velmi málo dětí mívá záchvaty vzteku ještě v první třídě.
Kde se tyhle hrozné záchvaty vzteku berou?
Kladete si otázku, co děláte špatně? Asi nikde, dítě si totiž všemi dostupnými prostředky buduje svou identitu v rodině a zároveň se musí přizpůsobovat nějakému řádu – a to někdy dětská psychika nezvládne a přicházejí záchvaty vzteku a později odmlouvání. Při řešení byste měli mít na paměti, že dítě to nedělá proto, aby si „udělalo“ dobře, i pro něj je situace stresující.
Boj o moc
Většinou takový záchvat přijde v okamžiku, kdy dítěti nesplníte to, co chce, nebo tehdy, když po něm chcete něco, co nechce zase ono. Dítě se „zablokuje“ a tím vlastně s vámi bojuje o moc. Nesouhlasí s hranicemi, které jste mu vymezili, takže se začne chovat způsobem, který je pro něj nejsnadnější – začne vzdorovat. Mezi 1,5 a 3 roky je to naprosto přirozené. Proto se tomuto období říká období vzdoru.
Co dělat? Ukažte hranice
Dítě hledá mantinely pro svoje chování a tyhle mantinely si vytváří podle toho, jak mu jej určíte vy – to, jak se bude právě to jeho vzdorovité období vyvíjet, také záleží na to, jaký má temperament, charakter, jakou má osobnost i to, jak k němu budete přistupovat vy. Vy musíte dítěti ukázat hranice, ale se spoustou lásky.
Rodiče musí postupovat společně
Někdy je i nutné dítěti jasně ukázat, že nechcete, aby určitou věc dítě dělalo. Ale je také důležité mu říct, proč. Dítě by mělo jasně vědět, slyšet a vnímat, že požadavky rodičů jsou neměnné. Důležité také je, aby oba rodiče postupovali jednotně – jen stěží zabráníte chvílím vzdoru, pokud vy budete něco říkat, ale tatínek zase něco jiného. Stanovte pevné hranice – když řeknete ano, bude to znamenat ano, ne něco mezitím.
Jak předejít záchvatům vzteku?
Pokuste se těmto konfliktům a srážkám s vaší rodičovskou autoritou zabránit a omezte zbytečné konflikty. Netrvejte například despoticky na tom, aby si dítě právě v tuto vteřinu přestalo hrát s autíčkem, ale dovolíte mu, aby si pár minut dohrálo. Stejně tak budete sice trvat na tom, že hračky se uklidí, ale nabídnete mu svoji pomoc. Dělá ráno scény, protože nechce odejít do školky bez svého oblíbeného autíčka? Dovolte mu, ať si ho vezme, ale řekněte mu důrazně, že pokud ho ztratí, další mu už nekoupíte. Až se pak budete vracet ze školky domů, snadněji zabráníte záchvatům vzteku, když dítě uvidí ve výloze desítky jiných autíček – bude mít to své v ruce nebo kapse bundičky.
Nespěchejte a na dítě nekřičte!
Dobré je také uvědomit si, že spousta zlostných záchvatů je způsobena tím, že moc na dítě spěcháte, a že obecně příliš spěcháte – že nemáte čas s dítětem mluvit nebo že na dítě často křičíte. Nejčastěji postihují záchvaty vzdoru právě děti, jejichž rodiče jsou přehnaně úzkostliví, a to proto, že děti zbytečně ochraňují a hlídají.
Praktické tipy, jak zamezit vztekání:
- Rozhodně dítě za vzdorovité chování netrestejte – stejně to nepomůže. Pokud se začne v nákupním centru válet po zemi a dělat scény a vy mu dáte na zadek, začne křičet ještě víc. Ideální je takovou situaci změnit – tedy na ni nereagovat a odejít o kus dál. Případně můžete dítě vzít za ruku, beze slova jej postavit někam, kde je ticho a nechat ho „vyvztekat se“. Pokud se to stalo doma, nejlepší je, když za dítětem zavřete dveře a odejdete z místnosti. Pamatujte, že dítě se bez diváků vztekat brzy přestane.
- Jakmile záchvat pomine, ujistěte dítě, že ho máte i tak rádi, ale také mu vysvětlete, proč jste museli udělat to, co jste udělali (proč jste odešli z místnosti apod.) Dítě by mělo cítit, že to, co udělalo, není zlé, ale že to je zbytečné a nedůstojné.
