Původcem spály (lat. skarlatina) je bakterie Streptococcus pyogenes skupiny A (často je možno se setkat i s označením beta hemolytický streptokok skupiny A), produkující toxin. Protilátky proti konkrétnímu typu toxinu se vytvářejí po onemocnění. Pokud jsou v krvi pacienta protilátky přítomny, onemocnění probíhá pouze ve formě angíny, bez vyrážky.
Jak se nákaza šíří?
Nákaza se šíří vzdušnou cestou. Spálou je možno onemocnět opakovaně: časná antibiotická léčba brání rozvoji protiinfekční imunity, existuje více typů toxinu. Vstupní branou infekce je nosohltan, u tzv. ranné spály porušený kožní kryt.
- inkubační doba je obvykle 2 – 3 dny s krajním rozmezím 1 – 6 dní, u ranné spály může být inkubační doba jen 12 hodin,
- nejčastěji onemocní děti mezi 3. a 10. rokem života,
- zdrojem nákazy je pacient se spálou nebo nosič streptokoka (osoba bez příznaků a obtíží, u které se ale při mikrobiologickém vyšetření výtěru z krku prokáže streptokok).
Příznaky, projevy a diagnóza. Jak vypadá spála?
Začátek onemocnění je zpravidla náhlý. Dochází k vzestupu teploty, rozvoji bolestí v krku. Hlavně u malých dětí může být onemocnění spojené se zvracením a v popředí stesků mohou být bolesti břicha.
Diagnóza tohoto onemocnění je zpravidla stanovena na základě klinického obrazu – nález angíny v krku a krupičkovité, na pohmat drsné, světle červené vyrážky (připomínající husí kůži). Je nejvíce patrná v podbřišku, tříslech, na vnitřní straně stehen a v podpaždí.
- v obličeji je typické zarudnutí, které vynechává oblast úst (tzv. Filatovův příznak),
- jazyk je zpočátku bíle povleklý, od špičky se rychle čistí a je pak nápadně červený – tzv. malinový, časté jsou infekční koutky,
- na kůži kolem nehtů a na ušních boltcích bývají drobné bělavé pupínky (tzv. Šrámkův příznak). S poklesem teploty vyrážka rychle bledne a mizí většinou během 2 – 3 dnů,
- kolem 2. – 3. týdne onemocnění může dojít k cárovitému olupování kůže na prstech rukou, na dlaních, ploskách a hýždích.
V současnosti má většina onemocnění spálou lehký průběh, s mírným zvýšením teploty, zarudnutím mandlí, vyrážky je málo a trvá jen krátce. Komplikace jsou výjimečné.
Laboratorní nálezy
Při laboratorním vyšetření nacházíme v krevním obraze zvýšený celkový počet bílých krvinek (leukocytóza), je zvýšené až vysoké CRP. V diagnostice je možný přímý průkaz streptokoka na sliznicích – kultivační vyšetření výtěru z krku. Materiál lékař musí odeslat do mikrobiologické laboratoře, výsledek je k dispozici až za několik dní. Dnes existuje možnost i rychlého orientačního průkazu streptokokové infekce přímo v ordinaci lékaře (Streptest).
Význam při stanovení rizika vzniku tzv. sterilních následků (viz dále) má v praxi vyšetření protilátek proti streptokokovým antigenům (streptolyzinu O – tzv. ASLO, proti deoxyribonukleáze B, hyaluronidáze). Vedle absolutních hodnot se hodnotí i dynamika těchto protilátek.
Léčba: s lehčím průběhem zůstane dítě doma
Spálu léčíme antibiotiky. U lehčích nekomplikovaných průběhů je možno pacientovi předepsat antibiotika ve formě tablet nebo sirupu. Antibiotikum se musí podávat v dostatečné dávce a pacient musí dodržovat intervaly mezi jednotlivými dávkami, léčba má trvat 10 dní. Při alergii na penicilin je nutné podat jiné účinné antibiotikum. Po nasazení antibiotika dochází k vymizení streptokoka na sliznicích do 48 hodin.
Po prodělaném onemocnění je doporučována 2 týdenní domácí rekonvalescence. Ve 3. týdnu onemocnění je u praktického lékaře zkontrolován celkový zdravotní stav pacienta (nález v krku, poslechový nález na srdci), vyšetřena sedimentace, vyšetřena moč, pokud je vše v pořádku, dítě může opět do kolektivu.
Nutnost hospitalizace je pouze u pacientů s těžkým průběhem. U těžších průběhů je zpravidla pacient léčen několikadenním podáváním prokain penicilinu injekčně do svalu, léčba je zakončena aplikací Pendeponu (forma penicilinu s prodlouženým účinkem).
U 5 – 10 % pacientů může přetrvávat pozitivní kultivační nález streptokoka – jedná se o nosičství nebo opětovnou infekci (reinfekci). Bezpříznakové nosičství je zpravidla přechodné a není důvodem k přeléčení antibiotiky.
Za pozdní komplikace může streptokok
Se streptokokovými nákazami jsou spojena onemocnění označovaná jako sterilní následky:
- tzv. revmatická horečka (postižení srdce a kloubů),
- glomerulonefritida (nehnisavý zánět ledvin s převažujícím postižením ledvinných klubíček),
- chorea minor (tzv. tanec sv. Víta: postižení mozku s anomálními pohyby a psychickou labilitou).
Tyto komplikace jsou dnes díky včasné antibiotické léčbě vzácné. Jejich vznik je v příčinné souvislosti s infekcí streptokokem, ale jejich rozvoj nastává v době, kdy již není streptokok přítomen. Hovoříme o tzv. sterilních následcích. Přesný mechanismus nebyl zatím zcela objasněn, předpokládá se podobnost některých struktur streptokoka s tkáněmi pacienta, navození autoimunitních mechanismů, zvažuje se i dědičná dispozice.
